Velké procento českých domácností vlastní buď rodinný dům nebo alespoň chalupu či chatu s přilehlým pozemkem. Ve většině případů se na pozemku (nebo chcete-li zahradě) nacházejí kromě hlavní obytné stavby některé další nemovité objekty. To mohou být například kůlny, altány, pergoly, garáže, dílny, různé přístřešky nebo dokonce bazény či pískoviště.
To, že je vhodné mít uzavřené pojištění nemovitosti, jistě není třeba zdůrazňovat. Často ovšem zůstává v pozadí pojištění vedlejších nemovitých objektů, které mohou dosahovat značné hodnoty. Pojištění na tyto nemovitosti se sjednává většinou navíc k pojištění hlavního objektu v rámci jedné pojistné smlouvy. Takto pojistit lze všechny objekty, které se nachází na daném pozemku a jsou nemovité, tedy pevně spojené se zemí.
Vedlejší stavby se většinou jednoduše zapíši do pojistné smlouvy. U některých pojišťoven je třeba předložit i nákres. Existují dva způsoby pojištění vedlejších staveb. První způsob vyžaduje uvedení hodnoty, resp. pojistné částky, každé stavby. V případě použití druhého způsobu se pojistné částky neuvádějí, pojišťovna jednoduše plní do výše pojistného limitu. To je sice jednodušší, pojistné plnění ale bývá vyšší než v případě zadání pojistných částek. Způsob záleží na pojišťovně, u které nemovitost pojistíte.
Zapsáním vedlejších staveb do pojistné smlouvy se samozřejmě zvýší pojistné. Proto je dobré uvážit, které objekty si necháte pojistit, a které ne. Rozsah pojistného krytí, tedy výčet pojistných rizik, bývá u hlavních skupin pojištění zpravidla stejný jako u hlavní nemovitosti.